aktualizováno: 14.04.2024 16:57:09
Jihočeští trubači při OMS České Budějovice
 Myslivecké slavnosti, myslivecké pohřbyMYSLIVECKÉ SLAVNOSTI K mysliveckým tradicím vždy patřilo také pořádání různých mysliveckých slavností. A je to u českých myslivců tradice hodně stará. Dlouhou tradici v tom měli myslivci z křivoklátského panství, také schwarzenberští myslivci z Hluboké nad Vltavou, kteří vůbec jako první čeští myslivci založili v roce 1692 svoji mysliveckou organizaci.
Myslivecké slavnosti v 17. a 18. století vždy měly souvislost s církevními obřady, zejména posvíceními a poutěmi, ale i samotná účast v kostele byla bez cechovního praporu trochu ponižující, a ten mít myslivci nemohli, protože nevlastnili žádné výrobní prostředky, tudíž nemohli založit svůj cech. A tak to byl první důvod, proč bylo založeno na sklonku 17. století při farnosti Hosín u Hluboké nad Vltavou Myslivecké bratrstvo sv. Eustacha: aby hlubočtí myslivci mohli mít v tamním kostele svůj zelený prapor. Druhým důvodem bylo založení pokladny k sociální výpomoci postiženým rodinám myslivců. Na počátku 18. století se pak začaly i hojně pořádat různé myslivecké slavnosti, střelby do terčů, Prokopské a jiné poutě. A také již i programy pro děti, při kterých byly děti myslivců voděny do obor.
Zvláště křivoklátští myslivci byli prý "svérázný národopisný typ", mající bohatou tradici, udržovali myslivecké zvyky, podobně jako my teď, a pořádali různé slavnosti. Platilo to zejména pro dobu, kdy křivoklátské panství bylo samostatné a takříkajíc jejich. Tradice dokonce předepisovala majiteli panství respektování soukromých osudů zaměstnanců, všichni se cítili jako jedna rodina. Podobně jako na jiných panstvích měli svůj ustálený stejnokroj, známý v blízkém i dalekém okolí, a myslivecké posvícení v den sv. Václava mělo své poutní místo u barokní kapličky svého patrona sv. Eustacha, založené roku 1697 langjágrem Janem K. Raymanem. Zde se konaly velké slavnosti zakončené střelbou do terčů o ceny. Měli svou lesnickou školu a dokonce i hymnu, složenou významnými osobnostmi. Slova k ní napsal spisovatel Zikmund Winter a lahodná melodie byla zkomponována dle Čarostřelce Carl Maria von Weber.
Takže vidíme, že myslivecké slavnosti mají u českých myslivců skutečně hluboké kořeny. A jaké myslivecké slavnosti se konají dnes?
Některá myslivecká sdružení pořádají každoročně DEN MYSLIVOSTI, zejména v rámci ČERVNA - Měsíce myslivosti a ochrany přírody. Jeho obsahem bývá výstavka místních významných a kuriózních trofejí, předávání mysliveckých vyznamenání zasloužilým členům, ale i střelecká soutěž, hudba v přírodě, táborák a jiná zpestření. Někdy jsou i kynologické akce pojaty jako myslivecká slavnost.
V poslední době jsou na mnoha místech pořádány velmi výpravné Svatohubertské slavnosti, a to i společně několika sousedními mysliveckými společnostmi. Na koni jezdí Hubert a Diana, vozí se slavnostně zvěř na povozech, organizují se ve spolupráci s církví svatohubertské mše, vše je zakončeno hubertskou taneční zábavou, někde zpestřeno i přijímáním nového myslivce či pasováním na lovce.
Vrcholem krásy a bohatosti všech mysliveckých slavností je vystoupení souborů loveckých trubačů. Trubači jsou zahajované a zakončované všechny slavnosti, akce, Dny myslivosti, zejména pak trubači troubené celé hubertské mše patří mezi jejich vrcholná vystoupení. Dodnes si uchovávám nezapomenutelný zážitek z Karlovy Studánky - v podání samotných autorů pana Selementa a dr. Vacka troubená hubertská mše ve stylové dřevěné kapli, ve které byla tolerována i účast loveckých psů...
Tak to jsme si zrekapitulovali možnost pořádání různých slavností víceméně místního významu, avšak pořádány jsou i velké myslivecké slavnosti - celonárodní, nejčastěji na zámku Ohrada v Hluboké nad Vltavou, a spojované se soutěžemi trubačů a ve vábení jelenů. Okázalé myslivecké slavnosti pořádá také Řád svatého Huberta na Kuksu, který obnovil tuto tradici založenou Františkem Antonínem hrabětem Sporckem v roce 1695.
Národní myslivecké slavnosti mívají bohatý obsah spojený s dalšími mysliveckými aktivitami, ukázkami plemen loveckých psů, trhy mysliveckého zboží, vystoupení dechových hudeb apod. I výstava Natura Viva - mezinárodní výstava myslivosti, rybářství a včelařství, pořádaná každoročně v Lysé nad Labem, je také se svým doprovodným programem velkou mysliveckou slavností. Pořádání mysliveckých slavností má velký význam, protože přizveme-li k účasti nemysliveckou veřejnost, dochází nejen k dobré propagaci myslivosti, ale zejména ke sbližování ostatních spoluobčanů s myslivci.
MYSLIVECKY POHŘEB Někomu se bude zdát toto spojení možná trochu drsné, ale jsme lidé smrtelní a také zasloužilí myslivci, kterým je namístě připravit důstojné rozloučení, umírají. Vždyť vyjádření - "měl slavný pohřeb" není přece prázdný pojem. Z toho, jak za mnou jezdí kolegové z některých MS konzultovat způsob uspořádání mysliveckého pohřbu, vím, že jsou mnohdy bezradní.
První, co bychom měli udělat, je návštěva rodiny zesnulého. Trochu lehčí je to, když se zemřelý dožil vysokého věku. Naopak těžší, zemře-li myslivec mladší, či dokonce po tragické nehodě. Při návštěvě tlumočíme upřímnou soustrast za všechny myslivce, nebo jim předáme její písemné vyhotovení. Zjistíme, zda bude pohřeb do hrobu, či obřad v krematoriu, a podle toho navrhneme a dohodneme naši účast. Z této návštěvy si přineseme parte, které ihned umístíme do naší myslivecké skříňky spolu s vhodnou smuteční výzdobou, skloněným úlomkem a fotografiemi z mysliveckého života zesnulého. A začneme zajišťovat: zejména řečníka, trubače, čestnou stráž, případně nosiče rakve, věnců, podušky s vyznamenáními a střelce čestné salvy. Necháme udělat zelený věnec, přírodní se zelenou stuhou a zlatým nápisem.
Bude-li obřad v krematoriu, postavíme ke katafalku šestičlennou čestnou stráž v mysliveckých stejnokrojích, která může mít klobouky na hlavách, bude-li mít za stuhami na levé straně stavovské úlomky. Jinak mohou držet klobouky v rukách odvrácených od katafalku a v tomto případě třívýhoňkové úlomky připevněny na levé klopě vrcholem směřujícím dolů a rubem navrch. Budou mít samozřejmě bílé košile a černé kravaty, stejně tak řečník, který může držet u desek s projevem pětivýhoňkový úlomek, který na závěr projevu položí na katafalk či vhodí do hrobu jako poslední pozdrav zemřelému druhovi. V okamžiku, kdy rakev opouští katafalk, otočí se k ní čestná stráž čelem.
Pohřeb do hrobu je zpravidla církevní a může začínat v domu smutku. Po domluvě s pozůstalými mohou myslivci vynášet rakev a nést ji do kostela, anebo jen zastat úlohu čestné stráže. Pokud je celá dlouhá mše, je vhodné od čestné stráže v kostele upustit. I zde platí, že klobouky se stavovskými úlomky (rubem navrch) si mohou ponechat na hlavách jak nosiči, tak i čestná stráž v kostele i na hřbitově. Myslivci pomáhají nosit věnce a kytice nejen své, ale i všechny ostatní. Průvod z kostela na hřbitov se řadí podle místních zvyklostí, ale zpravidla členové korporací - hasiči, myslivci - jdou před rakví, kde se nese i poduška s případnými vyznamenáními; zde jdou i trubači, kteří na hřbitově první troubí "Halali", a to buď jako zahájení celého obřadu, nebo před projevem mysliveckého řečníka. "Loučení" pak troubí buď těsně po skončení mysliveckého projevu, či úplně nakonec celého obřadu. Účast loveckých trubačů je vhodná na každém pohřbu myslivce, a to i když hraje na pohřbu dechová hudba.
Za rakví od kostela ke hřbitovu je možno vést také osiřelého loveckého psa po zemřelém myslivci, ale vhodnost tohoto počinu nechť se v jednotlivých případech zvlášť posoudí. Pořad celého obřadu, do kterého na hřbitově zasahují myslivci, se předem dohodne s organizátory pohřební služby, případně i s knězem.
Na většině mysliveckých pohřbů se střílí při spouštění rakve do hrobu, často i u krematoria, čestná salva. Tři dvojice myslivců střílejí slepými náboji tři salvy po pěti vteřinách. Někde je zvykem, že střílí samotná čestná stráž, která předtím nese zlomené brokovnice i kolem rakve. Ne všude je to však proveditelné, zvláště u krematoria musí být střelci jiní. Pokud stačí po pěti vteřinách přebíjet, mohou za zdí hřbitova střílet i jen dva myslivci. Za zvlášť vhodné považuji při každém mysliveckém pohřbu do hrobu připravit plnou ošatku třívýhonkových úlomků o velikosti do 10 cm, postavit s ní mladého myslivce těsně ke hrobu a nabízet úlomky ke vhození do hrobu nejen myslivcům, ale i všem ostatním účastníkům. Je to velmi vhodné zapojení spoluobčanů do dodržování našich mysliveckých zvyků. Myslivci pak při loučení nad hrobem sejmou z klobouku své stavovské úlomky a vhodí je rovněž na rakev, stejně jako to učiní řečník za mysliveckou organizaci po skončení smutečního projevu se svým pětivýhonkovým úlomkem.
Dalším důkazem, že pohřby na vesnici bývají skutečně slavné, je, že poté na cestu ze hřbitova do hospody hraje hudba slavnostní pochod a v hospodě k tanci. Někde je dokonce zvykem, zejména v jižních Cechách, ale i na jižní Moravě a na Vysočině, že je k tanci do kola brána i vdova. Ale k tomu vůbec nedávám tímto návod, to lze jen podle místních zvyklostí.
Příklad smutečního projevu:
Příroda dává, ale také si bere. Dává svému tvorstvu hojnost, s láskou hýčká, ale je také nesmlouvavá - nikoliv však krutá. "Vážená paní Burdová, vážení pozůstalí, myslivci, vážení smuteční hosté! Členové mysliveckého sdružení Kostelec se loučí se svým nejstarším členem, dobrým myslivcem, panem Janem Burdou. Po naplněné životní cestě se vrací do klína rodné země pečlivý hospodář, zemědělec a myslivec spjatý se zemí nejtěsnějším poutem. Na jeho životní pouti bylo více kamení než květů. Ale v životě člověka je to skoro pravidlem, že právě z útrap klíčí a roste láska, pochopení a i nejcennější hodnoty člověka. Svojí inteligencí a schopnostmi byl prospěšný i obci a svým spoluobčanům, ať již vedením bývalé kampeličky, předsednictvím v Národním výboru či správou tohoto hřbitova.
Byl tolerantní, mírné povahy, přístupný a přátelský. Každý z nás se rád k němu posadil při poslední leči - byl příjemným společníkem a také dobrým zpěvákem. Dlouhá léta odchovával za svojí usedlostí bažantí zvěř, ve strádání pomáhal přežít i ostatní zvěři a svým příkladem přivedl k myslivosti i svého syna. Je nositelem vyznamenání za zásluhy o myslivost II. stupně - stříbrného odznaku, a to zejména také za práci v kynologické komisi Okresního mysliveckého spolku. Však také jeho čtyřnozí pomocníci vždy vzorně pracovali jak na honech, tak i při záchraně srnčat. Jeho věrný Ajax ho dnes se smutnou skloněnou hlavou doprovodil až k tomuto hřbitovu.
Podzim je čas zrání, předznamenání konce životního koloběhu přírody, čas loučení se zralými plody... To vše přináší smutek z nenávratnosti té krásy, kterou plodný život přinášel. Tak to v přírodě je, nikdo to nemůže změnit, sebehlubší smutek to nezvrátí. Už v dálce dozněl poslední výstřel z jeho pušky a všechno to krásné se stalo v několika okamžicích nenávratně minulé.
Vážená paní Burdová a vy, kdož jste mu byli nejbližší, netruchlete příliš, prožil s vámi hezký a užitečný život. Vzpomeňte na jeho milý úsměv, na jeho moudré slovo, a takového si ho všichni zachováme ve svých srdcích a vzpomínkách.
Loučím se nejen jménem všech myslivců, ale i ostatních spoluobčanů jeho rodného Kostelce, kteří v tak hojném počtu přišli na poslední cestě doprovodit svého významného spoluobčana.
Milý Jendo, kladu na Tvoji rakev poslední úlomek, který je nejen poděkováním za Tvoji práci pro zvěř, pro přírodu a myslivost, ale také i pozdravem na cestu poslední." "Až jednou zemřu, dopřejte mi, naposled, odpočívat v zemi, ve které nikdy nezahynu, potichu jenom s hlínou splynu. Nezapomenu chvíli žádnou, kam světlo, sníh a deště padnou, až jednou zemřu, dopřejte mi, k vám navrátit se rodnou zemí..." Text a kresby Oldřich TRIPES
|
