aktualizováno: 14.04.2024 16:57:09
Jihočeští trubači při OMS České Budějovice
 Král honu a myslivecký soud Vyhlašování krále honu a zejména pak myslivecké soudy mají v našich honitbách a mysliveckých kolektivech velmi rozličnou podobu a není mým záměrem jejich provádění nějak sjednocovat. Ta rozličnost může být, a také bude i kdybychom nechtěli, i nadále. Chci jen uvést některé moje zkušenosti a dobré poznatky. U soudu pak zdůraznit všeobecně uznávané mantinely, ve kterých by se mělo každé souzení na posledních lečích pohybovat.
Ocenění nejlepšího střelce Vyhlášení nejúspěšnějšího střelce je jen krátký ceremoniál a může se konat buď ihned při výřadu po oznámení celkového počtu úlovků, nebo lépe až večer při poslední leči. Mohou být vyhlášeni i tři nejúspěšnější lovci; pořadí se určuje podle vzácnějších úlovků a podle počtu běžné zvěře. Kupříkladu střelec divočáka, střelec lišky a pak podle množství drobné zvěře. Při rovnosti úlovků dostává přednost host a dále má přednost věkově starší myslivec.
Nejúspěšnější lovec bývá zpravidla prohlášen králem honu. Druhý a třetí jsou někde nazýváni "podkrálem", či "princem". Přimlouvám se za dodržování hezkého zvyku předávat králi honu úlomek třívýhonkový, i když lovil jen drobnou zvěř. Je to za to, že ulovil nejvíce. Dává se také na pravou stranu klobouku a nosí se do konce dne. Dostane-li úlomek až při poslední leči, může si jej ponechat i volně.
Dále jsou k dispozici pro krále honu vhodné diplomy. V našem MS Komařice ještě k němu zavěšujeme na krk keramickou plaketku, která je trvalou památkou na úspěšnou účast na honě v této honitbě. Před předáváním těchto ocenění se troubí "Pozor! Pozor si dej!" Předávající přiloží dlaň pravé ruky na levé rameno střelce a při tom pronese vhodný, krátký proslov, kupř.: "Jménem české myslivosti a našeho mysliveckého sdružení, z pověření všech přítomných kamarádů myslivců prohlašuji Vás - za ulovení 11 divokých kachen pro dnešní den - králem honu. Vážení myslivci, nechť jsou panu Janu Lejskovi po celý večer prokazovány pocty, které králi honu právem náležejí." Ostatní zvolají "Ať žije král!" a troubí se Halali.
Pro krále honu může být připraveno zvláštní sedadlo (křeslo pro krále) a koná-li se ten den myslivecký soud, je někdy zván k němu i jako přísedící. To však neznamená, že nemůže být posléze i odsouzen za to, že "tak razantně zdecimoval stavy zvěře ve zdejší honitbě!" Král honu si zaslouží, aby se připilo na jeho zdraví i na "Lovu zdar", ovšem přípitek pro všechny musí samozřejmě uhradit.
Po několik let jsem měl možnost sledovat, jak v jednom mysliveckém sdružení předávali každoročně na největším a nejslavnějším honu králi zlatou korunu se zeleným dýnkem. Bylo to však ocenění ne nejlepšího střelce, ale nejprospěšnějšího a nejpracovitějšího myslivce za celý rok. Měl ji doma v držení a za rok ráno na nástupu stejného honu ji odevzdal, a večer ji dostal jiný. Mělo to však jednu chybu" aby se vystřídali další, dostávali ji však postupně i méně zasloužilí myslivci. Můj názor je, že k ocenění nejlepších myslivců máme celou řadu jiných možností - od diplomů až po myslivecká vyznamenání, která jsou však pohříchu mnohde málo využívaná. Titul krále honu by měl zůstat podle starých tradic pro skutečně nejlepšího střelce.
Myslivecký soud Někde se koná při každé poslední leči, tedy po každém honě; jedná se o trestání přestupků proti mysliveckým zvykům a morálce. Jinde se myslivecký soud koná jen jednou v roce, připraví se na tzv. velkou poslední leč, kdy je i taneční zábava, zvěřinová tombola aj., anebo po honě v tom roce posledním. Hned v úvodu bych chtěl zdůraznit ony nezbytné mantinely pro myslivecké soudy. Tedy jednání se musí vést stručně, soud nesmí být dlouhý.
Účastníci pak ztrácejí pozornost, nesledují dění, mají potřebu se bavit a několikeré jejich okřikování pak kazí charakter veselé zábavy. Aby se udržela pozornost, musí všechny soud bavit, proto jednání musí být vedeno vtipně a humorně, a to předpokládá přípravu předem a aktuální doplnění o prohřešky toho dne. Všechny přestupky se vytýkají žertovným způsobem a taktně. Jednání soudu nesmí nikoho urazit, nikomu pokazit náladu.
Soudní stolec je v čele místnosti, je ozdoben úlomky, rozžatou svící a jako symbol mysliveckého práva je na stole tesák v pochvě. Křesťanský symbol - kříž nepoužíváme, máme své atributy a mohlo by se to považovat i za zneužití, znesvěcení. Za soudní stolec zasedne buď v té chvíli zvolený, anebo "dědičný", tedy již osvědčený soudce, starší zkušený myslivec seznámení s místními poměry. Jeho výběr a výběr dalších je předpokladem úspěšného průběhu. Podle místních zvyklostí může mít dva přísedící, z nichž jeden je žalobce, druhý obhájce. Avšak pozor na to, aby se tímto způsobem soud velmi neprotahoval, zvláště když každý si ke každému souzenému chce něco říci.
Pak je lépe, když sám předseda obviňuje a přísedící obhajují, či si přisazují jen někdy a stručně. Také je dobrá taková varianta, že žalobce je ten hlavní, humorný a vtipný a předseda mysliveckého soudu jen stručně odsuzuje. Celý senát má na hlavách myslivecké klobouky se stavovskými úlomky, tedy na levé straně. Za co budeme odsuzovat a za co ne Jen za drobné prohřešky, které žalobce žertovně zveličuje, provinilec se stejným způsobem obhajuje, avšak má se z přestupku řádně vyznat a slíbit nápravu. Nejčastěji se odsuzují ti, kdo opomněli správných výrazů myslivecké mluvy a těchto provinění je pořád velmi mnoho. Myslivecká mluva opravdu není silnou stránkou dnešních nejen mladých myslivců. Je také potřeba sledovat jak kdo pokládá zvěř, překračuje řady zvěře při výložích a výřadech, oblékání, pokrývky hlavy, zacházení se zbraní, kázeň na nástupech, střílení před a po troubení, i ošetření zvěře.
Rozhodně se nesoudí přestupky hrubého charakteru, zanedbání povinností myslivce, opakované střílení do leče, ohrožení účastníků honu, či dokonce postřelení psů a osob. Takové případy se musí řešit jinak.
Vždy je nutno mít na zřeteli, že ne všichni přijímají stejně, byť žertem, udělené tresty, i když se takto dá některému jednotlivci spíš než jindy vytknout jeho nevhodné jednání. Úvodní vtipné a humorné proslovy soudce či žalobce mohou mít mnoho podob. Nejčastěji slyšíme, že "soudní stolice se hodlá ve svém počínání a rozhodování řídit dvěma nejzákladnějšími paragrafy zeleného práva: § 2) - jestliže se soud mýlí, pak platí paragraf první. Takže vzhledem k platnosti těchto ustanovení upustil tento slavný soud od zřízení postu obhájce." Nebudu psát další vzory pro proslovy, ale moc se mi líbilo úvodní slovo soudce a další z nové publikace Myslivecké ceremoniály Jaromíra Kovaříka (2007). Vřele doporučuji tuto knížečku zakoupit a alespoň z ní kousíček cituji:
"... zajíců počalo ubývati a myslivců holobrádků přibývati a tak na honě možno slýchati" Vole, vole, pic sem ho za uši, zaklepal packama, a šlus, a ten druhej dostal to, vole, na zadek, chlupy z něj lítaly a je v hajzlu, prašivec jeden..."
No, řekněte, to nejde netrestat!
K čemu odsuzovat? A teď mě čeká další problém, se kterým se musím vyrovnat. Doc. Jaromír Kovařík nabádá, ve všech třech svých publikacích, že není vhodné žádat zaplacení peněžité pokuty. A když už se peníze vyberou, dát je na dobročinné účely. Lépe je prý odsuzovat ke zpívání, vyprávění, napodobování hlasů zvěře apod. S tím druhým souhlasí, proč ne, myslivci zpívají čím dál méně a veselého vyprávění není také nikdy dost.
Avšak, i když přítel Kovařík nás vede k ušlechtilosti a správně zdůrazňuje, že soud musí mít výchovný účel, při svém téměř padesátiletém "myslivcování" jsem nezažil ani jeden soud bez vybírání peněz. A bylo jich hodně - na mnoha místech v kraji! Přiznám se, že nemám proti peněžitým odsudkům tak vyhraněný odpor. Přece je zapotřebí také z něčeho zaplatit večeře, hudbu, i na rozvoj myslivosti dát u soudu vybrané peníze je také dost "dobročinné". A konečně myslivci přece také musí připíjet, v další Lovu zdar!
Nelíbí se mi odsuzovat k vysokým částkám několika stokorun. Pak se méně majetní myslivci mohou i bát jít před soudnou stolici a jejich veselost se poněkud vytratí. Sám odsuzuji zásadně k 20 či 30 Kč a mám zkušenost, že téměř každý pak sám dobrovolně dá více, zvláště hosté. Souzeni mohou být i honci, případně i jiní hosté, avšak účastníci honu. I biřice někde ustanovují, kterým ukládají přivádět provinilce před soudní stolici a také vybírat pokuty od narušitelů pořádku, od těch kdo ruší mluvením.
Ale to už zase svědčí o tom, že soud nebaví, či trvá dlouho. Měl by podle mého názoru trvat 30 - 45 minut. I zvláště zdařilý a velmi vtipný jen do jedné hodiny. Senát prohlásí soud za skončený, zhasne svíci, ale stává se, že ji zase někdo zapálí. A ten někdo je druhý, demonstrativně ustavený senát, který začne soudit soudce. Bývá složen i z honců, manželek myslivců, či myslivců - rebelů. Neměla by však z toho být patrná očividná snaha se pomstít a dávat dvojnásobné sazby.
Vtipný, krátký myslivecký soud, který skutečně pobaví, se stane perlou poslední leče. Naštěstí takové myslivce, kteří to umí, máme, znám jich několik, a těm nepatřily tyto řádky,které nabádaly dělat to dobře - oni to dobře dělají. Text a kresby Oldřich TRIPES |
