">
aktualizováno: 22.06.2018 08:46:52 

Jihočeští trubači při OMS České Budějovice

T2
 
Pasování na lovce
 
    Mladý či začínající myslivec absolvoval slavnostní přijetí mezi myslivce, a nyní se může dočkat toho opravdového pasování – pasování na lovce.
    Přijímání mezi myslivce může být jen jednou, avšak pasování na lovce může být několikrát, a to vždy, když myslivec uloví ve svém životě první kus spárkaté zvěře či některou z velkých šelem. Z pernaté zvěře se pasuje také na lovce tetřevů, tetřívků, divokého krocana a bažanta královského. Ovšem některá zvěř u nás již nepřipadá v úvahu, protože se neloví. Ledaže by náš myslivce řádně ulovil některou z této vzácné pernaté v zemi, kde je to ještě možné. A podobné je to s velkými šelmami (medvěd, vlk, rys) u nás.
Kdo pasuje, kde a kdy?
 
    Absolutně neporušitelnou zásadou je, že ten, kdo akt provádí, kdo pasuje na lovce, byl už sám pasován na lovce té které zvěře, tedy zejména, že už dotyčný druh zvěře již dříve sám ulovil. Protože lze připustit, že pasován být ani nemusel, ale řádně ulovit jelena, pasuje-li jiného na lovce jelenů, bezpodmínečně musel, stejně tak i u ostatní další zvěře, u které se na lovce pasuje. A zase je nutno zdůraznit, že by to pasující měl dobře umět, mluvit nazpaměť, nic nečíst a mít dobrou rétoriku.
    A kdy? Jsou v podstatě dvě možnosti: ihned po ulovení nad střeleným kusem zvěře, anebo později.

Pasování nad úlovkem
 
    Pravdou je, že pasování ihned po ulovení je asi více emotivní, navazuje bezprostředně na vzrušení z lovu a odehrává se nad celým kusem zvěře po jeho složení či po dosledu - pokud ovšem se lov uskutečnil s průvodcem. Ale teď jde o to,jak pasování na lovce právě ten který průvodce ovládá, zda má s sebou vhodný tesák - a zpravidla chybí trubač. A také diváci - kamarádi myslivci! Vyplněný pasovací list se v těchto případech předává vždy dodatečně.
    Když šlo o osamělý lov bez průvodce, může probíhat pasování u lovecké chaty nebo u lesovny večer při ohni. Tam už může být trubač, vhodný tesák i nějaký ten divák navíc. Po nátlačkách či naháňkách na černou zvěř se může konat pasování na lovce při výřadu nebo při navazující poslední leči. V těchto případech už obřad může provádět vedoucí honu, myslivecký hospodář, předseda sdružení, vedoucí lesní úředník nebo nejstarší myslivec, který to dobře umí.
    Po předání úlomků a po upravení zvěře (nekoná se přímo na místě dosledování a vývrhu) se lovec postaví k hlavě složeného kusu, pasující před něho a případní ostatní přítomní do půlkruhu kolem. Troubí se "Lovu zdar!". Pasující osloví přítomné, představí jim lovce, anebo jej představí průvodce či myslivecký hospodář pasujícímu a ostatním přítomným. Pasující se může zeptat, zda je to skutečně první úlovek dotyčného druhu zvěře, pokud to neosvědčil již průvodce při představování a dosvědčení, že ten první kus lovec sám řádně ulovil.
    Poté nechá pasující lovce pokleknout na pravé koleno, lovec v pravé ruce drží nenabitou pušku opřenou pažbou o zem. Levou ruku položí lovec na trofej nebo na hlavu složené zvěře. Úspěšný lovec zásadně na zvěř nesedá, neklade na ni nohu, a to ani pro fotografování. To je velmi hrubý prohřešek proti myslivecké etice. Pasující a případně průvodce mají stavovský úlomek na levé straně klobouku a lovec úlomek za úspěšný lov na pravé straně klobouku. Klobouky si ponechají na hlavách, zatímco ostatní smeknou. Takto začíná obřad nad složeným kusem.

Obřad s odstupem času
 
    Často se vrátí úspěšný lovec do svého "domovského" sdružení po lovu vzácnější zvěře, kterou lovil jinde - a nepasován. Málokde to dělají. A jsou i jiné důvody, některé jsem výše zmínil, proč se pasování odloží na pozdější dobu. To se pak provádí zpravidla nad řádně upravenou trofejí v lovecké chtě, na poslední leči jiného honu či nátlačky. Tato možnost je i na výroční členské schůzi či myslivecké slavnosti.
    V tomto případě je trofej položena na stole s ubrusem, ozdobena úlomky. Je možno na pokleknutí lovce použít stoličku, anebo dát jedlovou chvoj přímo na podlahu. Lovce uvede myslivecký hospodář nebo také kamarád, který s nim byl lovit. Osvědčí lov, jak jsem již dříve uvedl před pasováním nad úlovkem.
 
Pasující může použít některé hodící se verše z pasování na myslivce, které vhodně upraví, jako například:
 
"Poklekni, myslivče, na znamení, že jelení (daňčí, mufloní, černou) zvěř budeš ctít,hájit, šetřit a ve strádání zabezpečovat a že lovit ji budeš mysliveckým způsobem."
 
I ostatní myslivce může nechat povstat veršem, který známe z přijímání mezi myslivce. Dále může říci:
 
"V upomínku na staré tradice je tady rozžehnuta lojová svíce,
a - ejhle v zeleni, je trofej jelení",
nebo "Artemis a Diana už tančí, je tady trofej daňčí.
Vy v pokoře a v pokleku se skloňte,
na tento den v dobrém vzpomínejte
a přízeň pak všem řádně poděkujte".
"Ten radost měj z dobré myslivosti,
kdo ji koná ve cti a bez zištnosti,
komu příroda je srdce tužbou
a myslivost čisté krásy družbou.
Na lovce daňků pasuji Tě dnes,
ať je jich u nás plný les,
ať jsou dobří, silní
a myslivci v péči o ně pilní."

Rovněž slova k úderům tesákem se vhodně uzpůsobí. Nabízím k výběru:

"První úder k poctě Hubertově platí,
svou přízeň, patrone, rač nám v lovu zachovati!"

"První úder na věčnou paměť našich předků je,
by Ti bylo dopřáno ještě hodně radosti z každé daňčí (jelení) trofeje!"

"První úder vedu k poctě Hubertově,
by ochráncem Ti vždy byl v lovu, konání i slově!"

"První úder jménem patrona našeho Huberta je,
by Ti dopřál dalších dobrých trofejí zvěře černé!"

"Druhý úder jménem všech myslivců jelenářů platí,
rač v řádném chovu, odraně a lovu jelení zvěře pokračovati!"

"Druhý úder vedu jménem všech zelených kamarádů,
kteří řádně myslivecky ulovili již více divočáků!"

"Druhý úder dávám k poctě našich mysliveckých předků s přáním -
lovu zdar a ještě hodně radosti a úspěchů při lovu kňourů."

"Třetí úder dávám pro čest a slávu naší české myslivosti,
dobré jméno rač jí zachovati!"

"Třetí úder k poctě mufloní (jelení) zvěře je,
by Ti byly dopřány další dobré trofeje!"

"Třetí úder vedu v duchu našich dobrých českých tradic,
což nehynoucím odkazem našich mysliveckých předků navždy zůstane!"


Po "říkání" k úderům tesákem můžete pokračovat:
 
"Přijímám Tě do řad jelenářských druhů,
buď vítán v našem kruhu,
přípitkem pak bude zpečetěno,
co zde bylo vykonáno.
Tímto datem se dává všem lovcům jelenů (daňků) ve známost,
že pan X. Y. byl dnes po náležitém pasování
přijat do řad lovců jelenů a je na místě,
aby mu byly prokazovány pocty,
které lovcům jelenů právem náležejí.
Lovci jelenů, přijměte mezi sebe nového druha
a připijte k jeho poctě! Lovu zdar!
Ať žije naše slavná, česká myslivost!"
 
    Troubí se "halali" a zejména pak hlahol příslušného druhu zvěře. Je-li obřad venku, trubači mohou stát opodál v lese. Pasující vyzve lovce, aby povstal, a ten si zavěsí pušku na levé rameno. Je-li obřad v místnosti a s odstupem času, zbraň k pasování brát již nemusíme. Pasovaný obdrží pasovací list a je mu blahopřáno všemi přítomnými.
 
    Ještě mi dovolte se vrátit s poznámkou k výčtu zvěře, u které se pasuje na lovce. Někdy jsem dotazován: Když je to veškerá spárkatá zvěř, tak tedy i srnčí? Ano, ale ještě jsem se s tím nesetkal. Je to asi proto, že srnčí je u nás hojně rozšířena, není vzácností a pasován by musel být téměř každý. Ale když by si to někdo přál, možné to samozřejmě je. Lze pasovat samozřejmě i při ulovení holé zvěře spárkaté, i když některá literatura uvádí rozporuplně jen zvěř trofejovou. A také ve výčtu velkých šelem jsem našel rozdílný výklad.
    Provádějme pasování vždy důstojně, obřadně, poněvadž pro každého, kdo se mu podrobil, má tento zvyk zůstat krásným nezapomenutelným zážitkem pro celý život. Text a kresby Oldřich TRIPES
 

 

TOPlist